Verze k vytitn

Report z koncertu George Michaela v Praze

Autor: Pavel Vorel <djfun(at)centrum.cz>, Téma: z koncertů a festivalů, Vydáno dne: 16. 12. 2011

Bylo to v roce 1984 a já pln očekávání vstoupil poprvé na diskotéku. Bylo to v klubu Eden a pamatuji si to přesně nejen proto, že to bylo tehdy pro patnáctiletého klučinu „něco“, ale také proto, že toho večera dj pustil jako žhavou novinku desku, kterou doslova rozcupoval parket. Do pop music totiž právě spadla atomová bomba! Singl Wake Me Up Befor You Go Go dvojice George Michael a Andrew Ridgeley, tedy Wham, slušně rozvířil trochu stojaté vody tehdejší taneční hudby. Tihle hoši už sice měli na kontě úspěchy se singly jako Wham!Rap či Bad Boys, ale „Vzbuď mě až půjdeš“ byl jejich opravdový první megahit.

I tato vzpomínka mi nostalgicky probíhala hlavou ve chvíli, kdy jsem o více než čtvrtstoletí později hltal v pražské O2 aréně každičkou vibraci okouzlujícího hlasu, dnes již světové hudební ikony, George Michaela. Zavzpomínal jsem též na to, jak mě onen londýňan (původem kypřan), vlastním jménem Georgios Kyriacos Panayiotou, navždy dostal i při svém prvním sólovém počinu, který předznamenal konec dua Wham a otevřel samostatnou kapitolu nazvanou George Michael. Byla to nedostižná balada jménem Careless Whisper, již zpěvák napsal už ve svých 17 letech, aby ji o několik let později nahrál a svým fanouškům tak našeptal, že se zrodila hvězda.

Trochu škoda, že jsme se 14.11.2011 v Praze na jeho koncertě v rámci turné Symphonica: The Orchestral Tour této skladby nedočkali. “Nadžezlá” či naswingovaná podoba by jí jistě slušela a dokonale by zapadla do atmosféry celého večera, jenž se nesl ve znamení orchestrálních aranží upravených výhradně pro symbiósu George Michael vs Český národní symfonický orchestr. Tomu odpovídala i decentní jevištní podoba, vkusně nasvícené, jednoduché a přitom efektní pódium a především naposto luxusní, čistý zvuk, který musel lahodit uchu i toho nejnáročnějšího diváka.

Nicméně, ti, kdož nedbali avizovaného programu a přišli vysloveně na hity, museli být do jisté míry zklamáni. Krom poslední dvacetiminutovky totiž zazněly během dvouhodinového vystoupení převážně klidnější zpěvákovy skvosty jako A Different Corner či John and Elvis Are Dead, občas i “méně známé” albové skladby, střídající se až nadmíru často s cover verzemi písní jeho hudebních kolegů, kterým takto vzdával hold. Verze neworderovské True Faith s přes vocodér upraveným Michaelovo hlasem zněla sice poněkud lacině a vyčpěle, ale například rozněžnělá předělávka Roxanne od Police, Love Is A Losing Game jako vzpomínka na zesnulou Amy Winehouse či šmrncovně swingově upravená My Baby Just Cares For Me (Nina Simone) patřily k vrcholům večera.

Stejně jako zmiňovanou Careless Whisper si dokonale dovedu představit v komorní úpravě i další Georgovi stěžejní, a to i tanečnější hitovky, jako Outside, Star People či I want your sex. Na tu posledně jmenovanou jsem si vzpomněl v první části koncertu, který byl diváky přijat poměrně vlažně.

Ještě za totality, někdy v sedmaosmdesátém, se právě singl I want your sex prodával na burze s deskami ve Slovanském domě za tehdy horentních 300,- korun. Jednalo se o další převratnou nahrávku v kariéře George Michaela, která ve světě zamířila okamžitě do čela hitparád a byla také pilotním singlem k dlouho očekávanému prvnímu –a později za víc, než dvacetimilionový prodej multiplatinovému- zpěvákovu albu. Přesto o ní tehdy v našich luzích a hájích nebyl valný zájem. A to nejen díky vysoké ceně, nýbrž především proto, že tento styl byl pro většinu sběratelů a djs, kteří burzu navštěvovali, dle jejich slov “příliš černošský, moc funky”. A to se u chladných středoevropanů nikdy zvlášť nenosilo…Snad i to je ten důvod, proč publikum v O2 aréně zpočátku reagovalo na soulovojazzové orchestrální pojetí Michaelova vystoupení celkem rozpačitě (pravda, daleko lépe by se jistě vychutnávalo někde v klubovém prostředí). Každopádně si to zase jednou George udělal po svém. Je určitě fajn, že zkouší věci jinak, nadchne se pro ně a jde si za svým, než aby jen odzpívával osvědčené potisící dokola. Na druhou stranu je v tomto koncertním pojetí absence většiny jeho největších hitů přeci jenom určitou bohorovností vůči fanouškům. A zvlášť asi vůči těm českým, kteří na jeho živé vystoupení čekali téměř tři desítky let!

Ovšem s přibývajícím časem se diváci s atmosférou sžili, George Michael se více uvolnil a postupně všechny nadchl například excelentně provedenou Brother Can You Spare A Dime, pompézní verzí Russian Roulette od Rihanny, s kterou nebylo těžké trefit popovější část publika či soulovou klasikou Feeling Good (i když v učesané aranži, která na originál od Niny Simone ani zdaleka nedosáhla). V tu chvíli se již všichni v hale cítili opravdu dobře a nechali se naplno uchvátit Georgovým fantastickým, nezaměnitelným hlasem, který je stále ve špičkové kondici a samozřejmě i jeho šarmem a charizmatickým projevem. A nutno poznamenat, že stejně tak skvostným vystoupením českého “symfoňáku”. Však také ke konci sklidil i náš soubor bouřlivý aplaus, ke kterému hrdé obecenstvo ještě víc rozpumpovával zpěvák se slovy: “C´mon Praho, to jsou vaši lidi”.

A když se v samotném závěru po bouřlivé standing ovation dnes již osmačtyřicetiletý George Michael naplno odvázal a na řadu přišly jako přídavky konečně i největší hity jako I´m Your man, Amazing či Freedom, bylo jasné, že mu i ti doposud nejzklamanější navždy odpustili…