Mandrage dostali lidi na hity, budoucí hity i vizuál. A mají stále kam růst

Formu a pohodu z prvního koncertu v Praze si dovezla až na konec celé série, během níž nebylo vyprodáno jen v Liberci. Na osmi koncertech ji vidělo celkem 13 500 diváků.

Že šlo o největší turné plzeňské pětice v její historii, bylo patrné nejenom z počtu příchozích, ale také z vizuálního ztvárnění. Na pozadí jinak čisté scéně dominovaly LEDkové stěny, na kterých se během koncertu odehrávala doprovodná obrazová podívaná. Mnohdy šlo o chytře použité geometrické tvary, jindy o záběry, které mohly či měly vyvolávat emoci korespondující s tou z hrané písně. Pokaždé to však bylo vkusné a funkční.

Členové Mandrage se s letošním albem Po půlnoci vrátili k rockovějšímu zvuku a tomu odpovídala i jejich vizáž. Nastoupili v černých kožených bundách, takzvaných křivácích, a v úzkých kalhotách. Prostorné pódium jim nadto dalo možnost volně se pohybovat, pobíhat, tančit či jen tak kráčet v rytmu skladeb, potkávat se v sólových pasážích, jako když na sebe narazili kytarista Pepa Bolan a na ukulele hrající klávesista František Bořík, a vytvářet atmosféru uvolněnosti. Ta ostatně definovala celý koncert.

Kapela ho po intru odstartovala písničkou Motýli a následně počala nabízet hlavně skladby z nového alba. Jelikož je její dosud nejlepší a valná většina písní na ní má hitový potenciál, navíc je diváci v sále již měli evidentně naposlouchané, strhující atmosféra večera začala vznikat záhy.

Taková písnička Endorfíny, byť v ní naživo trochu zapadla hlavní pěvecká linka v refrénu, je jasný adept na to, aby v koncertním repertoáru skupiny zůstala i do budoucna. Stejně tak Herečky, Apolinář či Filmy. Tyto vklady z nového alba jsou nosné a dokladují, že Mandrage stále rostou, a to po stránce autorské, textařské i koncertní.

Přitom už mají v repertoáru tolik hitů, že by jenom z nich bezpečně sestavili celý koncertní program. Vedle novinek tedy došlo na ty největší, přičemž je kapela dávkovala postupně. Ve finále s ní pak zpívali lidé prakticky v celém sále, tančili a zářili jim oči radostí i dobrou náladou. V tu chvíli to byl veskrze strhující koncert.

Pravda, zpěvák Víťa Starý, který profesně roste a získává stále větší jistotu, zapomněl nějakou tu část textu a při skladbě Výroba zase na chvíli nefungoval mikrofon. Při předtočených vokálních partech pak občas nikdo ze členů skupiny zpěv ani nepředstíral, což je naživo přece jenom trochu divné. Tyhle věci se nicméně na koncertech dějí, jde jen o to, aby jich nebylo přespříliš.

Na právě skončeném turné k albu Po půlnoci Mandrage namířili do velkých hal. Je to logické vyústění jejich dlouholeté důslednosti, se kterou chystají jak koncepty desek, tak podobu koncertních turné. A pořád mají kam růst.

Role předskokana se na celém turné, a tedy i v Českých Budějovicích, ujal písničkář Jakub Ondra. Na to, že jemu a hráči na cajon Štěpánu Krtičkovi členové Mandrage a jejich týmu pomazali mikrofony pálivou směsí tak, že to prostě bylo při produkci skoro až bolestivé, odvedl dobrý písničkářský výkon a přežil se ctí fórek, který mají Mandrage v oblibě.

Mimochodem, možná některé písně Jakuba Ondry znáte z rádia a netušíte, že patří do jeho repertoáru.

Přečteno: 5960x | Sdílet

zdroj: www.novinky.cz