Debut mladé autorky otevírá bolavou duši anorektičky

Hrdinkou útlé novely je adolescentní dívka nesoucí stejné jméno a břímě závažného duševního onemocnění. Touha po zdánlivě dokonalém těle se Anně v průběhu jednoho roku vymyká z rukou a vinou bludného kruhu hladovění, následného přejídání, vynuceného dávení a ustavičného lhaní svému okolí a zejména sobě samé přichází o všechno, na čem jí záleželo.

Čelí pomluvám od nejbližších přítelkyň a opuštění prvním klukem, který jako jediný k dívčině svízeli nepřistupuje liknavě. Rodiče až do poslední chvíle dceřin problém nevidí, nebo snad nechtějí vidět.

Autorka vcelku logicky používá v díle ich-formu, vychází totiž z vlastních zkušeností.V textu prolíná ponurou současnost, kdy už je doslova na pokraji sil, se vzpomínkami na neméně chmurné okamžiky posledních měsíců a týdnů.

Do jejích vnitřních promluv cyklicky vstupuje démonický hlas zhmotněné anorexie střídající se s bulimií, graficky oddělený kurzívou, jenž protagonistce nemilosrdně strhává už tak dost podlomené sebevědomí. Opakování často nepozměněných dialogů s temnou stránkou hrdinčiny duše ale postupně upadá do monotónnosti. Mnohem zajímavější jsou naopak naturalistické popisy tělesných obtíží a záchvatů vlčího hladu po dlouhém odpírání stravy, od nichž je při čtení občas nutné odvrátit zrak.

Báchorová vytváří apel proti leckdy dobře skryté chorobě, v němž na rozdíl od podobných próz nenabízí pro hlavní postavu východisko, čímž se její počin stává o to více zneklidňujícím. Rozloučením se slovy „konec první knihy“ upozorňuje na nejspíše zaručené pokračování.