Zpěvák Marek Ztracený: Hodlám lidi nakazit štěstím

Proč jste se rozhodl vystoupit ve Foru Karlín? Je to odvážný plán, vždyť se jedná o poměrně velký prostor pro asi tři tisíce diváků.

Určitou odvahu a drzost mám v povaze, což byl základ toho, se do příprav koncertu vůbec pustit. Navíc slavím deset let na scéně a s mými muzikanty jsme je chtěli připomenout velkolepě. O Foru Karlín jsem už několik let přemýšlel, ale odvahu uspořádat tam koncert jsem našel až při této příležitosti. Ze začátku mi lidé z našeho týmu říkali, že jsem se zbláznil a abych raději zkusil něco menšího. Já si ale stál za svým a teď, když už je skoro vyprodáno, jsem rád.

Kdy se ve vaší kariéře projevila ta zdravá drzost v povaze?

Provází mě neustále. Když jsme například letos chystali klip k písničce Léto 95, vymyslel jsem scénář ve dvě hodiny v noci. Zavolal jsem hned klukům ze štábu a řekl jsem jim, že k natáčení klipu pozveme Karla Gotta, Jiřího Bartošku, Lucii Bílou, Miroslava Donutila a další. Oni mi řekli, že jsem se úplně zbláznil, protože ti lidé na natáčení nepřijdou, a ať se jdu vyspat a ráno se o tom pobavíme. Já se ale nenechal odradit, a když jsem pak zavolal všem těm lidem, které jsem v klipu chtěl mít, byli velmi vstřícní a na natáčení kývli.

Postupem času jsem se toho v hudebním byznysu mnoho naučil a mé uvažování se měnilo. Zdravá drzost a takové trochu bláznovství mi ale zůstaly.

Stane se na vašem koncertě ve Foru Karlín něco, co by si diváci neměli nechat ujít?

Pro mě je ten koncert překvapením sám o sobě. Bude můj největší, připravena jsou dvě pódia, velké obrazovky na projekce a řada zajímavých momentů. Podle mě to bude velká podívaná. Navíc přijdou dva opravdu skvělí pěvečtí hosté. Myslím si, že nikdy v budoucnu už takové na jeden koncert neseženu. Jejich jména ale neprozradím, protože bych byl rád, aby diváci přišli na můj koncert, ne na jména hostů.

Jistě zazní i písnička Ztrácíš, která vás v roce 2008 proslavila. Vzpomínáte si na okolnosti jejího vzniku?

Byl srpen 2007 a já seděl v ložnici svých rodičů v rohu u černého piana, nad kterým byl zlatý andílek. Byl jsem zhrzený ze své první velké lásky, hrál jsem si na piano a zpíval a přitom vznikla píseň Ztrácíš. Několikrát jsem si ji potom zazpíval, ulevilo se mi a já ji následně takříkajíc strčil do šuplíku. Byl jsem přesvědčen, že ji už nikdy nikomu nezahraju a nepustím.

Po několika týdnech jsem se k ní ale vrátil a potom jsem ji nemohl dostat z hlavy. Měl jsem zrovna nějaké finanční prostředky, které mi stačily na to, abych nějakou písničku natočil, a rozhodl jsem se pro tuto. Jak vidno, rozhodl jsem se správně.

Souvisí s názvem a obsahem písně i váš umělecký pseudonym? Vaše civilní jméno je Miroslav Slodičák.

Možná podvědomě. Na mém prvním albu, které vyšlo v roce 2008, se hodně objevovaly různé tvary slova ztrácet. Když jsme pak s lidmi z vydavatelství Sony Music řešili uměleckou alternativu mého jména, navrhl jsem Ztracený, protože jsem se tak v té době i cítil. Byl jsem ztracený i v první části své kariéry, ale teď jsem se dostal do fáze, kdy jsem Marek Spokojený.

Proč jste si neponechal civilní jméno?

Myslel jsem si, že je v pořádku, ale lidé kolem mě mi poradili, že bych se mohl zamyslet nad nějakým pseudonymem. Uvědomil jsem si, že na tom něco je, protože mi v té době chodily domů dopisy, na kterých bylo napsáno Miroslav Zlobičák, Miroslav Dobytčák a podobně. To jméno prostě není jednoduché.

Po vydání druhého alba Pohledy do duše v roce 2010 jste se trochu ze scény vytratil. Co se tenkrát stalo?

Stalo se toho víc, než jsem čekal. Vysnil jsem si, že jednou budu mít dobrou písničku, budu ji zpívat na koncertech a současně ji budou hrát v rádiích a televizích. Vůbec jsem si ale neuvědomil, že s tím souvisí i určité negativní věci.

Jsem obyčejný kluk ze Železné Rudy na Šumavě, který do Prahy přišel v lyžařské bundě a nebyl na šoubyznys vůbec připravený.

Když uspěla první deska, lidé z vydavatelství Sony Music chtěli rychle vydat novou. Já ale neměl v zásobě další hit typu Ztrácíš, a tak vyšlo album Pohledy do duše, které bylo trochu splácané.

Ohlas nebyl nejlepší, ale já chtěl strašně moc a urputně o svou pozici bojovat. Později jsem si uvědomil, že to není potřeba, protože základem je skládat upřímné písničky a hudbu si užívat. Díky tomu jsem se pak dostal do fáze, kdy jsem nadšený životem, miluju svou rodinu a na nové skladby lidé reagují velmi pozitivně. V pondělí hodlám ve Foru Karlín všechny návštěvníky svým štěstím nakazit.

Proč jste přišel do Prahy v lyžařské bundě?

Protože jsem si myslel, že je to stylové a nic jiného než dobrá sportovní móda neexistuje. Jak jsem řekl, pocházím ze Železné Rudy, což je horské městečko, ve kterém se v zimě lyžuje a v létě chodí po lese. Největší móda tam je dobré sportovní oblečení. Já si tedy vzal skvělou lyžařskou bundu, cítil jsem se v ní fajn, ale v Praze jsem si uvědomil, že je to úplně jiný svět, ve kterém se žije úplně jiný život. Sice se mi také líbí, několik let jsem si ho užíval, ale potom jsem se vrátil na Šumavu.

Co budete dělat po koncertu ve Foru Karlín?

Bezprostředně po něm bude mejdan. Jinak mám ale připravenou spoustu nových písniček. Jsem autorsky plodný, a dokonce mě začalo bavit, když někdo jiný zpívá mé skladby. Když to dělají Karel Gott, Marta Jandová nebo Janek Ledecký, je to pro mě velké potěšení.

Nicméně řada písniček mi zůstala a já se rozhodl, že je nenechám vyčpět a nahraju je na album. Bude se jmenovat Vlastní svět a vyjde v dubnu. Dvě nové písně zazní i ve Foru Karlín.

Přečteno: 18740x | Sdílet

zdroj: www.novinky.cz