autor: Jitka Kaloudová | 6.04.2019 | ROZHOVORY
Filip: Stýskalo se nám a chybělo nám napojení, které nám fungovalo před deseti lety. Toto napojení bylo pro nás oba něčím výjimečné. Chtěli jsme na něj navázat, zjistit, jestli tam ještě je, a zkusit ho posunout.
Filip: Bylo to vytvářené z velké části u mne ve studiu. Dvě skladby jsme nahrávali ve studiu Faust Records. Většina zpěvů se pak natáčela ve studiu u Dušana Vozáryho a u Emy doma, kde se cítila nejlépe.
Ema: Posílali jsme si tracky a pracovali na nich doma. Umíme to dělat dohromady, ale když mi něco nejde, tak si to vezmu domů. Nedáváme si časový pres, který by byl nepříjemný, i když i ten je vlastně někdy dobrý.
Filip: Asi dva roky. Nejintenzivnější byl poslední půlrok, kdy jsem desku dokončoval, ale celkem to zabralo dva roky.
Filip: Pauza byla zapříčiněná tím, že jsem dělal hudbu k filmům, jedním z nich byl polský film režisérky Agnieszky Smoczynské Útěk. Taky jsem hodně cestoval po světě s tanečními představeními Guide a Švihla, ke kterým hraju naživo.
Filip: Ano, turné je už naplánované, má 15 zastávek. Začínáme v pátek v Rožnově pod Radhoštěm a končíme v Chomutově. V Praze pokřtíme album 17. dubna v Meet Factory. Na 13 koncertech s námi vystoupí kapela Jana Boroše Čáry života.
Filip: Nejde to generalizovat, liší se to skladba od skladby. U některých skladeb si vypomáháme samplerem a někdy kompletně změníme nástroje jako třeba u skladby Snack, kde na albové verzi hraje hlavní harmonickou linku syntezátor a v koncertní verzi motiv rozehrávám na kytaru. Mnohdy je ta změna pro mne oživující a skladba tak dostane nový rozměr a citlivost.
Přečteno: 21320x |
zdroj: novinky.cz