Používáním webu i-kultura.cz souhlasíte s tím, že k poskytování služeb, analýze návštěvnosti a cílení reklam používají soubory cookie. Více informací
„Pocházím z malé slovenské vesnice. Snila jsem o tom, že budu herečkou v Budapešti, nikdy jsem si ale nemyslela, že bych mohla dostat Evropskou filmovou cenu,“ vysvětlovala bezprostředně po udílení těchto cen Alexandra Borbélyová.

V maďarské romanci O těle a duši v podstatě debutovala její výkon v roli osamělé, stydlivé kvalitářky masa na jatkách, ale nadchl nejen členy Evropské filmové akademie.

Dívala jste se na ostatní nominované?

Ne, bála jsem se. Když jsem si přečetla seznam nominovaných, rozplakala jsem se. Isabelle Huppertová patří k mým nejoblíbenějším herečkám.

Jak jste se cítila, když jste si uvědomila, že jste Evropskou filmovou cenu vyhrála vy a ne ona nebo Juliette Binocheová?

Docela divně. Najednou mi bylo fyzicky špatně. Když jsem pak šla na jeviště, jakkoliv to zní trapně, bylo to jak ve snu. Nemohla jsem přestat brečet. Pro jistotu jsem si napsala děkovací řeč, asi pět vět, které jsem si dala do kabelky, ale nic jsem si z nich nepamatovala.

Mrzí vás, že režisérka filmu Ildikó Enyediová Evropskou filmovou cenu nevyhrála?

Ano, byla jsem smutná a zklamaná. A naštvaná jako dítě, protože ji beru jako svou druhou matku. Považuju ji za génia, pro můj život je Ildikó nesmírně důležitá. Hrát pod jejím vedením bylo lehké. Spoustu jsem se od ní naučila, o roli Márii věděla všechno. Panovalo mezi námi zvláštní spojení, snadno jsem jí rozuměla i bez konkrétních pokynů.

Jak na křehkou romanci z jatek reagovalo publikum v Maďarsku?

Všem se líbila. Ale před uvedením v kinech jsme vyhráli Zlatého medvěda na Berlinale, a to je pak snadné říct, že jde o fantastický film. Bez té ceny by to možná bylo jiné.

Jste první maďarská herečka, která Evropskou filmovou cenu vyhrála. Jste připravená stát se mezinárodní hvězdou?

Slyšela jste moji angličtinu? Nevím. Ale za evropskou herečku se určitě považuju. Jsem Maďarka ze Slovenska a jako dítě jsem se dívala hlavně na české či československé filmy. Na premiéře O těle a duši v Praze a Bratislavě mě lidi brali jako svou příbuznou. Mám v srdci a životě tři evropské země, proto jsem na tuhle cenu tolik hrdá.

Když se člověk dívá na váš výkon, nechce se věřit, že Mária je vaše první hlavní role.

Natočila jsem před tím jen jeden televizní seriál, což byla důležitá praxe. Na vysoké škole v Budapešti jsme se totiž učili jen divadelní herectví. Kurz filmového herectví tam trval pouhé dva týdny. Což se v maďarských filmech odráží. Pokud nemají dobrého režiséra, poznáte, že v něm hrají herci z divadla. Filmové herectví by se na školách mělo učit víc.

Jak jste přistoupila k postavě Márii, která se od vás tak moc liší?

Ildikó mi ve filmu nejdřív dala roli psycholožky. Pak ji napadlo vyzkoušet mě i na Máriu. Byla to velká příležitost, chtěla jsem uspět, ale první casting se mi nepovedl. Ildikó mi pak poslala dlouhý e-mail, v němž stálo: „Sandro, v tvých očích je už ženskost a probuzená sexualita, kamera to vidí a to nefunguje. Ale dám ti ještě jednu šanci.“ Naštvaná jsem šla do koupelny před zrcadlo a pracovala jsem na výrazu svých očí. Věděla jsem, že nemám být dětská nebo naivní, ale odhodlaná. Myslela jsem na to, jak v sobě zavřít vše, co vím o ženskosti a životě ženy. Neumím to dál vysvětlit.

Jste vy sama romantická osoba?

Když jsem jako dítě a teenager sledovala se sourozenci filmy a někdo se tam líbal, vždycky nám to připadalo trapné. Teď už si myslím, že bez romance se neobejdete. Mária je upřímná osoba a její upřímnost je něco, co dnes svět potřebuje nejvíc.

Věříte v sílu snů, jako Mária?

Sny považuju za důležité. Když mám v divadle problém s nějakou scénou, často se mi v noci zdá, jak ho vyřešit.

Na pražské premiéře jste říkala, že se vám po úspěchu O těle a duši bojí dávat v Maďarsku filmové role. Změnilo se něco?

Na začátku prosince jsem konečně roli ve filmu dostala, od rumunsko-maďarské debutující režisérky, mým partnerem bude rumunský herec Bogdan Dumitrache. Pak jsem si zahrála malou úlohu v jednom maďarském snímku, a to je zatím všechno. Musím být trpělivá.

Dosud jste byla hlavně divadelní herečka. Chcete se teď víc zaměřit na film?

Ano. Miluju divadlo, miluju náš budapešťský soubor. Ale v divadle si můžete říkat, že zítra budete lepší, hraní tam není koncentrované na jeden moment, kdy musíte být velmi dobrá. Když točím, plně se soustředím. To je pro mě dobrý adrenalin.

 

Přečteno: 6530x | Sdílet

zdroj: www.novinky.cz

Hodnocení: 0