Rapper a zpěvák Marpo: Myslím, že jsme vytvořili nový subžánr

Kolekce vznikla v britských Modern World Studios v Tetbury s producenty Marcusem Tranem a Clintem Murphym. Ve středu Marpo zahájí v pražském Lucerna Music Baru koncertní turné k desce a 19. května vystoupí v pražské O2 areně.

Na novém albu se vedle trapu a hip hopu, tedy žánrů, v nichž jste se dosud pohyboval, objevují i country, blues, pop či rock. Co vás k tomu vedlo?

Od koncertu v Incheba Areně v Praze v roce 2016 vystupujeme se živou kapelou. Do té doby jsme byli v TroubleGangu čtyři, tři rapeři a dýdžej. Ale potom s námi začali hrát bubeník a kytarista a jako poslední se přidal Marcus Tran na baskytaru.

Jeho příchod byl velmi zásadní a má obrovský podíl na nové desce. Vzpomínám si, že jsem mu pro začátek poslal písničku Kruh, kterou na albu zpívám s Lenny, a on k ní udělal výborné aranže kytar. V tu chvíli jsem poznal, že jsem narazil na správného člověka. Přitom jsem si do té doby myslel, že k albu nepustím žádného jiného Čecha. Rap jsem vždycky dělal s Američany, kteří ho umějí mnohem lépe, ale najednou se objevil člověk, u kterého jsem nabyl přesvědčení, že by měl mít na další desce zásadní podíl.

Čím vás ještě zaujal?

Hlavně tím, že přemýšlí stejně jako já. Oba jdeme stejným hudebním směrem. Miluje třeba americkou country, což korespondovalo s tím, co jsem chtěl na albu mimo jiné mít. Jeho přínos byl také autorský a hudební.

Myslím si, že jsme společně vytvořili nový subžánr, ve kterém se spojují rap, country, rock a nu-metal. Ryan Smith, který v Americe album mastroval, poslal našemu producentovi Clintu Murphymu esemesku, ve které stálo, že v životě nic takového neslyšel a velice ho to baví. A to je chlapík, který týdně slyší mraky hudby. Strašně mě to potěšilo, byla to pro mě indicie, že jdeme správným směrem.

V písničce Kruh hostuje zpěvačka Lenny. Jak k tomu spojení došlo?

Musel jsem ji přemlouvat, protože se jí do toho zprvu nechtělo. Řekla mi, že má za sebou několik takových hostování a nechce být zpěvačka, která se takhle prezentuje často. Písničku Kruh jsem napsal loni v únoru v Austrálii, když jsem tam jako bubeník nahrával album s kapelou Chinaski. Poslal jsem ji Lenny, nejdřív mi odepsala, že uvidí, a nakonec mi sdělila, že do toho nejde.

Potom jsme se v květnu potkali na vyhlášení žánrových cen Anděl v pražském Lucerna Music Baru. Šel jsem za ní a přemluvil ji k tomu, aby se mnou alespoň natočila demosnímek. Souhlasila a nakonec mi řekla, že tu písničku natočíme, protože ji vlastně baví. Na album pak nahrála i piano ve skladbě Dopis.

O kom je řeč, když ve svých textech hovoříte o rodině?

To má širší záběr. Samozřejmě je to má rodina. Mé děti mi v životě mnohokrát pomohly jenom tím, že jsou. Například v době, kdy zemřel můj táta. Mou rodinou je ale i TroubleGang. Jsou to kluci, kteří mi vždycky pomohou a jsou nablízku. Nejsme jenom muzikanti v kapele, jsme rodina, opravdoví kamarádi.

Ve skladbě Demons hovoříte o tom, že vás odchod z kapely Chinaski, v níž jste několik let bubnoval, zasáhl nejenom v osobní rovině, ale i v ekonomické. Bylo to tak?

Naštěstí to nakonec nebylo tak zásadní. Odchod z té kapely jsem řešil dva roky. Nakonec jsem se rozhodl, že ji po loňském halovém turné opustím, protože to tam bylo především na psychiku velice náročné. Současně jsem ale nevěděl, jaký to bude mít dopad na mou finanční stránku. Přece jenom jediné, co dělám, je hudba.

Nakonec jsem se rozhodl, že letos v lednu v Chinaski opravdu skončím, ale Michal Malátný a Franta Táborský mě předběhli a oznámili, že dál budou pokračovat jen oni dva.

V čem to bylo psychicky náročné?

V Chinaski byla velice napjatá atmosféra. Lidé spolu nemluvili a ve vzduchu byla cítit naštvanost. Nikdo nic neřešil, všechno bylo tabu. V takovém prostředí nemůžu fungovat. V TroubleGangu se všichni smějeme, objímáme se, rádi se vidíme, všechno spolu řešíme, dokonale se známe, známe své rodiny. Je to prostě úplně jiné.

V písni Demons rapujete i o tom, že činnost kapely Chinaski byl jen byznys. Přitom český hip hop je v posledních letech také velký byznys. Není to nespravedlivé?

Máte pravdu, i v hip hopu jde o velký byznys. Dnes už to ale není nic pro mě, dělám to jinak. Zrovna nedávno jsme s naším manažerem Michalem Šamánkem řešili, že na uskutečnění koncertu 19. května v O2 areně v Praze pořád chybí milión korun. Pronájem, scéna, celá produkce, to všechno je hrozně drahé. Michal mi navrhl, že do té akce investuje půl miliónu a druhý půlmilión přidám já.

Když jsme pak o tom mluvili v kapele, kluci mi řekli, že nemůžeme dělat koncert, do kterého já jako umělec dám tak obrovské peníze. Tím spíš když nejsem typ, který je dokáže snadno vydělat. Řešíme to dál, uvidíme, co nás napadne.

Chci tím říct, že pro nás není hudba primárně byznys. Chceme se bavit, chceme lidem něco sdělovat a chceme být spolu.

K tomu jste ale dospěl časem, ne? Zpočátku jste přece byl součástí konkurenčního boje na české hiphopové scéně.

Přesně tak. Svou kariéru rozděluju na tu před rokem 2012 a po roce 2012. V tom roce vznikl TroubleGang a tím pro mě nastala nová éra. Dospěl jsem a ke staré době se už nevracím. Na některé momenty dokonce rád zapomenu.

Na albu také vzpomínáte na svého otce, již zesnulého kytaristu Otu Petřinu…

Vždycky říkal věci, které byly pravda a které byly nadčasové. Pořád se jimi řídím. Tvrdil třeba, že když se mi v životě stane něco ošklivého, má to svůj důvod a je potřeba to zvládnout. Z věcí, které mi v životě řekl, těžím dodnes. A snažím se být jako on. Mrzí mě, že se nedožil našeho nového alba. Když jsem dělal jenom rap, respektoval energii, která z toho jde, ale na rovinu mi říkal, že ho to nebere. Na novém albu už i zpívám, jsou na něm silné kytarové pasáže, je to víc rock. I máma říkala, že by se to takhle tátovi líbilo.

Proč jste začal zpívat?

Mám rád silné refrény. I Marcus Tran mi říkal, že v mých písních jsou obecně velice výrazné a nebylo by na škodu, kdyby byly zpívané. Udělali jsme to a já zjistil, že mě zpívání baví. Zpíval bych i víc. Na desku mám zatím velice pozitivní ohlasy. Negativní byl vlastně jen jeden. Nějaký člověk mi napsal, že je na ní málo rapu. Má pravdu, trochu jsem od něho upustil.

Co lidem nabídnete na nadcházejícím turné?

Speciální bude třeba v tom, že před koncerty máme dvě hodiny vyhrazené pro setkání s fanoušky. Večer pak kromě tří skladeb představíme i celou novou desku.

Kolik vstupenek je prodáno na váš koncert v pražské O2 areně?

Necelých devět tisíc. Chceme si to ale především užít. Zatím necítím ani trému, ani to, že bych se nějak zvlášť těšil. Pořád řešíme nějaké produkční věci a z některých představ trochu ubíráme. Nechci na tom koncertu primárně vydělat peníze pro sebe. Chci, aby se zaplatili lidé, kteří se zaplatit mají, a já budu spokojený, když budu na nule.

Přečteno: 10060x | Sdílet

zdroj: www.novinky.cz