autor: Kateřina Fendrichová | 19.04.2018 | ROZHOVORY
Alia Tempora vznikla v Brně v roce 2013 jako klasická symphonic metalová kapela zahalená do mnoha odstínů černé. Postupem času však černé ubývalo a kapela chytala modernější svěží nádech. Dnes už nás po vizuální stránce lidé na první pohled mohou zařadit spíše do popové scény, než-li do undergroundu.
Po hudební stránce býváme přirovnáváni k modern metalovému proudu, nejčastěji k Amaranthe nebo Delain.
Jako dlouhodobě největší úspěch vnímáme skutečnost, že se kapele daří budovat pevnou základnu fanoušků, převážně v zahraničí. Co nám ale za poslední dobu udělalo největší radost, je fakt, že se letos po roce opět vrátíme do Velké Británie na turné, kde nás minule čekalo neuvěřitelně vřelé přijetí!
Je to tak, sociální sítě jsou dnes základním stavebním kamenem komunikace s fanoušky, a i my se snažíme být v tomto směru velmi aktivní. Děláme vše proto, aby se naši fanoušci nenudili a měli se neustále na co těšit.
Rádi vydáváme k různým příležitostem speciální merch edice, například právě teď je k dostání kolekce k našemu nedávno vydanému singlu Black ’n‘ White.
Na konci května více než po půl roce opět vystoupíme na domácí půdě v Brně, tentokrát společně s italskými Temperance a Eternal Silence. Dva nové singly jsme letos již vypustili a další naše fanoušky čekají v příštích měsících.
Rádi hledáme inspiraci v jiných žánrech a to, co se nám líbí, se snažíme promítat do své tvorby. Za zmínku stojí například Taylor Swift, Katy Perry nebo Imagine Dragons a ze spřízněných žánrů například již zmiňovaní Amarante.
Stát se natolik ekonomicky soběstačnou kapelou, abychom mohli navštěvovat své fanoušky po celém světě bez omezení.
Pokud bychom se na naši hudební scénu podívali očima zvenčí, pravděpodobně bychom dospěli k názoru, že jsme se ještě nevymanili z vlivu minulého režimu. Česká mainstreamová media a promotéři stále sázejí „na jistotu“ a osvědčenou „kvalitu“. Tím však defacto nedávají prostor jakémukoliv posunu.
Ve světovém měřítku česká hudební scéna není průkopníkem, který by udával směr západní tvorbě nebo tvořil nové žánry, a pravděpodobně to tak ještě nějakou dobu zůstane.
Nejdůležitější je pro nás koncept alba, to minulé DIGITAL CUBE rozvíjelo téma digitální pasti, do které jsme v dnešní době chyceni. Od toho se odvíjely texty a částečně i hudba. Nově připravované album bude věnováno všem, kteří se cítí být odloučeni ve svém okolí, stali se terčem šikany nebo procházejí těžkým životním obdobím, a zároveň půjde o oslavu a burcování individuální síly jedince.
Samotnou skladbu hudby má v režii Filip Hrazdira, který s námi sice na pódiu nevystupuje, je však nedílnou součástí kapely. Často ale pracuje i s náměty a myšlenkami ostatních členů kapely. Na textech se s ním podílí frontmanka Markie.
Máme také to štěstí, že náš kytarista Radek je vystudovaný zvukař a dokáže se postarat o kompletní nahrávání a zvukovou produkci naší tvorby, takže je pro nás snazší dosáhnout zvuku, který nám vyhovuje.
Přečteno: 9660x |