Slyšet po 16 letech české rapery Chaozz byla milá vzpomínka, ale už stačilo

Kapela Chaozz, která v devadesátých letech minulého století jako první a v podstatě jediná přepsala české hitparády rapovou hudbou, se po šestnácti letech dala dohromady na vzpomínkovém turné nazvaném Ale už.

Včera vyvrcholilo v zaplněném pražském Foru Karlín a dokázalo, že brnkání na nostalgickou strunu funguje. O velký hudební zážitek však nešlo. A to přesto, že Chaozz využili "plný servis" současné kapely Prago Union svého nejaktivnějšího člena Adama Svatoše, dříve známého pod přezdívkou Deph - dnes si říká Kato.

I když Prago Union jsou v podstatě jeho sólovým projektem, na koncertech tak dobře fungují i díky sehrané sestavě živých muzikantů, která dává "počítačovým" beatům hloubku, prostor, dynamiku a úplně jinou atmosféru.

Právě Katova živá kapela se postarala o to, že čtvrteční vzpomínkový večer skončil dobře.

Publikum ve Foru Karlín bylo na kapelu, se kterou povětšinou trávilo dětství a pubertu, tak nažhavené, až dýdžeje, který ho měl "zahřívat", samou nedočkavostí málem vypískalo z pódia. Nadšení z toho, že členové Chaozzu - Kato, Ba2s, Rusty a Fugaz - vtrhli na pódium rychle, ale vystřídala mírná deziluze.

Nejdřív se o ni postaral velmi špatně nastavený zvuk. V sále prakticky nešlo najít místo, kde by bylo alespoň jednomu z raperů rozumět. Společně s beaty, o které se staral DJ Prago Union Maro, se sound slil v ohromnou kouli. S trochou snahy šlo občas rozpoznat refrén.

Nelze říct, že by členové Chaozzu do show nešli naplno. Ale na pódiu působili jako nesourodá parta.

Ba2s a Rusty vypadali svěže a "stejně", jako by se za šestnáct let od rozpadu sestavy nic nezměnilo, a snažili se lidi vyhecovat. Naopak Kato se podobně jako při loňské comebackové premiéře většinou držel vzadu. Schovával se za dýdžejem a pódium přenechával ostatním.

A pak tu byl Fugaz, z nějž vyrostla opravdu podivná postava, jako vystřižená ze zvláštního animovaného filmu: hodně vyžilý, stárnoucí, vytáhlý chlap s ohnivýma botama, v lacláčích s logem kapely a schopností netrefit správně ani jeden beat.

Asi po dvaceti minutách zvuková masa pomalu převálcovala a utahala i nejnadšenější posluchače. Velké štěstí, že v tu chvíli rapery doplnila živá kapela. Zvuk se sice rapidně nezlepšil, ale přeci jen byl plnější a show začala mnohem víc fungovat.

Chaozz se probírali svými někdejšími hity i méně známými kousky, kterým s pomocí kapely dali nové, důraznější a často hodně rockové aranže. Refrén letitého hitu Policijééé se tak poměrně vtipně zvrhl do vyřvávačky "buzerovat - mlátit", přesně v poetice tracku, který Chaozz napsali, když jim bylo šestnáct.

Zpívat s blížící se čtyřicítkou texty, které vznikly v pubertě, chce samozřejmě značnou dávku umělecké licence. Přesto je škoda, že když už do toho Chaozz šli, některé oblíbené skladby zřejmě z tohoto důvodu nezařadili vůbec. V setlistu chyběly ve své době populární písně jako Nejhorší den v mým životě nebo největší hit Televize.

K nejpovedenějším momentům čtvrtečního koncertu nakonec patřily chvíle, kdy se rapeři zklidnili, opřeli o kapelu a nesnažili se jeden druhého "přeřvat". Skvělou atmosféru měla uvolněná Jenom tak chodím, ale kupodivu i čerstvá novinka Průvan, jejíž vyznění sestavu přiblížilo k současným Prago Union.

Koncert po hodině a něco vrcholil podle očekávání Vodopády, emotivní skladbou postavenou na hitu Waterfalls od americké dívčí skupiny TLC. A bylo patrné, že právě kvůli takové atmosféře ten večer do Fóra Karlín přišla kapela i publikum.

Přes podobné povedené momenty by měl comeback Chaozzu - budou-li další vystoupení vypadat podobě - u této nostalgické vzpomínky raději zůstat. I přes značné zvukové rezervy to byl docela milý "reunion", ale jako parta připravená na haly už dnes Chaozz nepůsobí.

Nejvíc to podtrhlo těch mučivých deset minut po Vodopádech, kdy koncert sice euforicky skončil, ale Fugazovi se nechtělo z pódia, zůstal a několik minut za občasného doprovodu ostatních nesouvisle "blábolil" do mikrofonu ve snaze předvést freestyle. V ten moment si i nejzarytější fanoušci museli uvědomit, že devadesátá léta už jsou opravdu nenávratně pryč. A že to není zase tak velká škoda. Zvlášť když tu máme Prago Union.

Přečteno: 7270x | Sdílet

zdroj: www.aktualne.cz