Druhý díl filmu Jumanji vtáhl důchodce do světa videoher. Dobře udělal

 A čtveřici mladých protagonistů ve filmu Jumanji: Další level teď ty rytmické údery opět připomínají, že se blíží dobrodružství ve světě, který nemá nic společného s realitou.

Dětská knižní předloha z roku 1981 i původní filmová adaptace s herci Robinem Williamsem či třináctiletou Kirsten Dunstovou se točí kolem tajuplné deskové hry. V ní každý hod kostkami neovlivňuje jen dění na herním plánu, ale také skutečný svět.

Do obyčejného domku v jednom obyčejném městečku tak vtrhávají hejna netopýrů, pobláznění lovci, opice i stvoly obřích masožravých rostlin.

Nový restart franšízy Jumanji však kostky, figurky a herní plán vyměnil za videohru. A před dvěma lety přišel se zábavným konceptem, který původní příběh obrátil naruby. Fantazijní tvorové už nepronikají do okolní reality, naopak čtveřice středoškoláků je vtažena do videoherního světa, kde získává těla i charakteristiky herních postaviček a s nimi také neobvyklý prostor, v němž se potýkají se všemi nejistotami typickými pro dospívání.

Vznikl zábavný snímek pro mládež, který si v duchu videoherního žánru adventur příliš nelámal hlavu s dějem a místo toho dostatečně svižně a vtipně posouval postavy v tajuplné a nebezpečné džungli z jedné lokace do druhé.

Ve druhém dílu jsou hrdinové o něco starší, na počátku vysokoškolského studia. Vyrovnávají se s tím, že už nemají těla a vlastnosti herních dobrodruhů. Obzvláště Spencer se trápí, že už není bronzovým svalovcem, který jedním úderem pěsti prostřelí padoucha zdí a jedním svůdným pohledem rozechvěje jakoukoli ženu. Proto se rozhodne do hry, která je kdysi pohltila a kterou ostatní považují za zničenou, vrátit. Zcela dobrovolně. A kamarádi ho nenechají ve štychu.

Jumanji: Další level vypadá jako typické hollywoodské pokračování. S větším množstvím akce i exotických prostředí, opakováním dříve fungujících triků a s minimem věcí, které by diváky překvapily. Film navíc především v prostřední části postrádá tempo předchozího dílu. Přinejmenším jednou věcí ale dovede zaujmout.

Tentokrát se místo mládeže do videohry omylem dostává Spencerův dědeček a jeho bývalý obchodní partner. Tedy zasloužilí herci Danny DeVito a Danny Glover. A tudíž se ten nejzábavnější aspekt prvního dílu - postavy uvízlé v tělech, která neodpovídají jejim skutečným proporcím a povahám - dostává v duchu názvu snímku "na další level".

Je radost sledovat The Rocka, kterak se pokouší hrát, jako by v jeho těle uvízl brblající důchodce DeVito. A užvaněného komika Kevina Harta, do jehož dikce pronikl Glover. Ztvárnil rozvážného staříka, mluvícího jako románový vypravěč z nějaké velmi staré a klasické knihy.

Ne všechny jejich výměny a vtípky fungují, i druhý díl Jumanji je ale sympatický tím, jak z jednoduché staré videohry - plné až karikaturně šablonovitých postav - činí prostředí, v němž se hrdinové mohou vypořádat se svými slabostmi a problémy z opravdového světa.

Ve druhé části se navíc ukazuje, že to nemusí být vhodný "nástroj" jen pro náctileté, ale také pro staříky, kteří k sobě v reálném životě roky neumí najít cestu a zakopat staré spory. Je to možná naivní, ale v žánru rodinných filmů spíše progresivní jev. Jumanji si dělá legraci z principů starých videoher - a přitom je opakem moralizování či strašení neblahým vlivem tohoto média.

Druhé Jumanji se odehrává na poušti nebo v horách, místy vtipně variuje akční scény z první části - obzvláště pouštní honička s pštrosy má správně ztřeštěnou energii. Útěk před obřími primáty na lanových mostech zase dovedně vystupuje z nudy mnoha podobných, přehnaně digitálních akčních sekvencí dnešního Hollywoodu, když hrdiny i diváky uvrhne do prostorového chaosu nad obří propastí.

Možná se nakonec snímek stane obětí vlastní překombinovanosti, mnoha postav a příliš mnoha záměn těl, které jeho přímočarý dobrodružný rozjezd zbrzdí. A možná mládež mávne rukou nad hereckými hrátkami starých a ještě starších hollywoodských ikon v cizích tělech.

I jestli se nejsilnější zbraň tohoto snímku nakonec stane pro cílové publikum jeho slabinou, rozhodně to není film na odpis. Na to je dostatečně potrhlý. A potrhlost je vlastnost, kterou je občas potřeba vyzdvihnout, vpustit do běžných, usedlých, spořádaných životů.

Přečteno: 5350x | Sdílet

zdroj: www.aktualne.cz