Používáním webu i-kultura.cz souhlasíte s tím, že k poskytování služeb, analýze návštěvnosti a cílení reklam používají soubory cookie. Více informací
Od filmaře Alfreda Hitchcocka si americký raper Eminem vypůjčil název své nové desky Music to Be Murdered By (Hudba, která vás zabije). Podobně jako tu předchozí, předloňskou Kamikaze, ji uplynulý pátek vydal bez předchozího oznámení.

A znovu vyvolal debaty, co je ještě vhodné říkat a co už ne.

Album otvírají čvachtavé zvuky nože, který se v rychlém sledu opakovaně zabodává do lidského těla. Následuje ženský výkřik. "Tak si pojďte odpočinout. Natáhněte se a užívejte si to. Než přijde koroner," vítá posluchače o kousek dál hlas Alfreda Hitchcocka. A neméně přívětivě se loučí: "Pokud vás nikdo nezabil, mohu propříště jen popřát víc štěstí. A pokud jste zabiti byli, tak dobrou noc, ať už jste kdekoliv." 

Břitké, sarkastické proslovy Eminem vysamploval z Hitchcockova jediného alba mluveného slova a doprovodné hudby, které vyšlo v roce 1958. Od slavného režiséra hororového filmu Psycho zkopíroval také motiv na obalu desky, kde je Eminem vyfocen s pistolí u hlavy z jedné strany a obrovskou sekerou z té druhé. Aby mu album neodmítli vystavit někteří prodejci, vznikly i dvě mírnější verze: na první je Eminem pouze s lopatou v ruce, na druhé prostě jen vraždí pohledem.

To, že se námět Hitchcockovy původní fotografie přes zjevnou nadsázku stal po 62 letech nepřijatelným, dobře ilustruje motivy a prostředky, kterými na sebe Eminem dlouhodobě strhává pozornost.

Je obdivuhodné, že také na své jedenácté studiové nahrávce a více než 20 let od chvíle, kdy představil své temné, koncentrovaně zlé alter ego jménem Slim Shady a nevybíravými rýmy pozurážel polovinu americké popkultury, mu hra založená na stejných principech pořád vychází.

Také v případě nového alba kritici spíš než na hudbu reagují na nášlapné slovní miny, které sem Eminem umístil bez očividných varování: pozor, ironie, nic pro slabé povahy. Přitom Music to Be Murdered By je další deskou, kde raper krom svalnatých rýmů zachycuje i odraz společnosti, jak ho sám vidí v temném zrcadle. A v něm stejně tak pozoruje vlastní démony i nejednoduchou, roztříštěnou osobnost.

Největší pozdvižení vyvolalo pár řádků ve skladbě Unaccommodating, kde Eminem pro jedno přirovnání používá obraz tragického teroristického útoku na koncertě americké zpěvačky Ariany Grande v anglickém Manchesteru. "Pryč, bomby," křičí Eminem před multifunkční halou, kde v roce 2017 skutečně zůstalo 22 mrtvých a 119 zraněných. 

Že je to neuctivé k pozůstalým, krátce po vydání alba konstatoval i starosta Manchesteru. Ale stejně tak Eminemovi chybí úcta v jiných pasážích, kde se přirovnává k americkému masovému vrahovi Richardu Ramirezovi nebo bostonskému škrtiči Albertovi DeSalvovi.

Překračování hranic, nadávky, kontroverze, otřesná přirovnání i líčení nepříjemných scén a ježdění ostřím po krví pulzujících tepnách korektnosti jednomu z nejproslulejších raperů planety v prvním plánu opakovaně přinášejí to nejdůležitější: pozornost. Zároveň jejich intenzitou a nesmlouvavostí dovede odmaskovat pokrytectví. 

Leckdy to působí samoúčelně. Eminem odkazuje na hnutí #MeToo, mluví o násilí na ženách, směje se mladým raperům, že se netrefí do rytmu. Utahuje si z homosexuálů, touží rozmetat hudební kritiky. Při letitém nadávání úplně na všechno a s blížící se padesátkou na krku může působit jako stárnoucí zahořklý chlap, kterému ujel vlak. Protože taková adresnost, přímost a bezskrupulóznost už se přece dnes ve slušné společnosti nenosí. 

Že pro veterána Eminema neexistuje hranice mezi tím, co je ještě vhodné říkat a co už ne, přitom zůstává nejlepší vizitkou desky, na které jde jistá zahořklost ruku v ruce se svobodomyslností.

Zvlášť patrných kontur Eminemova hra na nenávist nabývá, když své temné zrcadlo náhle převrátí - jako v případě prvního singlu Darkness, výjimečné nahrávky, která pojetím odkazuje k raperovu největšímu hitu Stan z roku 2000. 

Ve skladbě postavené na melodii Simonova a Garfunkelova hitu The Sound of Silence se Eminem psychoanalyticky noří do hlavy Stephena Paddocka, nechvalně proslulého střelce, který před třemi lety na festivalu v Las Vegas zmasakroval 59 lidí a 527 jich zranil. Z Eminemova mnohoznačného textu i podání, ve kterém dlouho nejsou zřejmé osoby ani obsazení, posluchače mrazí.

Raper, na jehož deskách se neustále střílí, umírá a zase střílí, ke skladbě vyrobil i působivý videoklip. Jeho závěr mění v politický apel za zpřísnění benevolentních amerických zákonů o držení zbraní. Pokrytectví je to tedy nakonec jen pro ty, kdo netuší, co se děje pod povrchem jeho zdánlivě pouze násilné a neurvalé hudby.

Kromě kontroverzních momentů a jedné opravdu silné a temné písně je Eminem na nové nahrávce ve formě i hudebně. Byť už příliš nevykračuje mimo vyzkoušená témata a znovu má za zády osvědčeného producenta Dr. Dre, vznikla zábavnější a různorodější deska než předchozí Kamikaze. 

Ta nová obsahuje energický, spoustou hostů zpestřený staromilský hit jako z devadesátých let jménem Yah Yah, dále rozhýbanou Godzillu, ve které účinkuje nedávno tragicky zesnulý mladý hiphoper Juice Wrld a má freneticky odrapované finále, kde Eminem v rychlosti potvrzuje svou neuvěřitelnou techniku. A pak jsou tu klasické popové spolupráce s písničkářem Edem Sheeranem či Skylar Grey, spoluautorkou Eminemova někdejšího hitu Love the Way You Lie.

Eminem se nepouští do žádných experimentů. Účelně kombinuje staré s novým. A obecně dbá na groove, jako v nakažlivém Lock It Up, kde skvěle využívá medový soulový hlas zpěváka a multiinstrumentalisty Andersona Paaka.

I když v Eminemově kariéře nejde o žádný převrat, natož obrat, právě díky těmto detailům je Music to Be Murdered By důstojnou, propracovanou, perfektně odvedenou a zábavnou rapovou deskou. Pokud posluchač přistoupí na to, že zatvrzele nekompromisní Eminem hraje všemi odstíny, jaké jen může nabrat krev - na plátně i v obyčejném světě.

Přečteno: 930x | Sdílet

zdroj: www.aktualne.cz

Hodnocení: 0