PANELAND Největší československý experiment

Zprůmyslnění výstavby bytů bylo hlavním tématem československých stavbařů a architektů po druhé světové válce. Mělo napomoci v krátké době vyřešit naléhavý nedostatek bytů způsobený válkou a napomoci transformaci průmyslu, která se neobešla bez přesunu obyvatel do protěžovaných průmyslových center. Padesátá a šedesátá léta je možné brát jako období experimentování s technologií panelové výstavby a technologické přípravy tohoto způsobu výstavby, které se ve větší či menší míře opíralo o představy a zkušenosti levicově orientovaných architektů z období meziválečného Československa. Shodou okolností s nástupem normalizace po okupaci Československa v roce 1968 došlo k masivnímu aplikování panelové výstavby a v průběhu krátké doby se přestěhovala třetina obyvatel Československa do prostředí, které se zcela vymykalo dřívějším podobám bydlení. Nalézt klíč k tomu, jak prostředí panelových sídlišť uchopit, jak jej zabydlit, byl úkol jak pro samotné obyvatele, tak i pro vědecké týmy, které se tímto problém zabývaly z pohledu architektury, urbanismu, sociologie nebo psychologie. Nová situace a nedostatek jiných možností provokovaly obyvatele sídlišť ke spontánním aktivitám, které měly zlepšit stav volných prostranství panelových sídlišť či k hledání možností vylepšení technických nedostatků panelových bytů a jejich vybavení svépomocí. Bylo to také velmi živé téma pro řadu architektů nebo návrhářů nábytku, kteří hledali cesty, jak z panelového sídliště a betonového bytu vytvořit kvalitní a podněcující prostředí. Neméně zajímavá etapa vývoje panelových sídlišť je spojena s jejich sociální nebo estetickou proměnou po roce 1990, která odráží novodobou historii Československa a následně České republiky. Změna politické a společenské situace motivovala majitele postupně privatizovaných bytů se vzepřít všem neduhům, které panelová stavební technologie v Československu měla. Mezi hlavní témata, která obyvatelé sídliště spontánně řešili, patřily výměny bytových jader, proměna dispozic bytů, zateplování, nástavby domů a barvení jejich fasád, využívání spodního parteru domů pro obchody a služby. Spontánní zásahy obyvatel sídlišť se v průběhu 90. let mísily s odborně podloženými pohledy architektů a sociologů, kteří hledali smíření a nový pohled na to, co bylo považováno za nechtěný relikt komunistického režimu.

Reflexe vztahu k sídlištím a proměna pohledu na život v nich se odehrává také prostřednictvím výtvarných děl, která toto téma zpracovávají. Snažili jsme se najít ukázky, které by dobře ilustrovaly nehostinnost a letargii prostředí sídliště v době jejich budování. K tomu nám skvěle posloužila sbírka fotografií Moravské galerie, která obsahuje díla, jež jsou dnes už ikonickými komentáři té doby. Generaci, která na sídlištích vyrostla a která se pokusila nově pojmenovat svoji sídlištní zkušenost, na výstavě zastupují umělci Josef Bolf, Jiří Černický, Tomáš Džadoň, Katarína Hládeková, Jan Pfeiffer, Michael Rittstein, Jan Šrámek, Maxim Velčovský, Jan Wolf.

Odborná spolupráce: Ondřej Chrobák, Jana Kořínková, Marika Kupková, Marian Lipták, Jiří Pátek, Lukáš Pecka, Jana Písaříková, Marta Sylvestrová, Markéta Žáčková

Autorské intervence: Jiří Černický, Vojtěch Pecka, Jan Šrámek, Maxim Velčovský

Multimediální intervence: Filip Cenek, Michal Kindernay

Přečteno: 3520x | Sdílet

zdroj: www.moravska-galerie.cz