Nostalgické obrazy mizejícího světa

Bilanci připravila Retro Gallery a ze státních galerií i ze soukromých sbírek diváci uvidí to nejzajímavější, co umělec vytvořil od 30. do 60. let minulého století.

Lhotákova díla se symbolicky vracejí na místo, kde jejich autor rád pobýval. Malíř chodil do Obecního domu na koncerty (sám zkomponoval asi dvacet klavírních skladeb a jednu symfonii) a hlavně v mládí tam viděl výstavu moderního francouzského umění. Na té ho nesmírně zaujal Henri Rousseau, zvaný Celník. Lhoták byl autodidakt, a právě Rousseau mu nabídl poučení o moderní malbě.

Styl Kamila Lhotáka se v průběhu desetiletí radikálně neměnil, různé ale byly motivy na jeho obrazech, takže je velice šťastné, že organizátoři nevystavili obrazy chronologicky, ale uspořádali je do tematických celků. Divák má možnost vzájemných srovnání, může si sám ověřit, jak přistupoval malíř k podobným námětům a vyvaroval se přitom nudného opakování.

Lhotákovo dílo otevírá téma zmizelého města, v němž hledal krásu na průmyslových předměstích Prahy. Většina těchto obrazů vznikla v době jeho působení ve Skupině 42, jejíž program definoval historik umění Jindřich Chalupecký jako snahu zachytit svět, ve kterém žijeme.

Dalšími kapitolami Lhotákovy tvorby jsou krajiny oživené automobily, bicykly a létajícími balóny. K technice měl malíř zvláštní vztah – obdivný i bázlivý. Jako expert například dohlížel v Technickém muzeu v Praze na instalaci balónů určených k létání. Ale techniky se také obával. Neustále připomínal, že se narodil ve stejném roce, kdy se potopil Titanic. Proto tyto obrazy mají hravost, poetiku, ale i smutek a melancholii.

K moderní technice mají blízko obrazy se sportovní tematikou. Lhoták obdivoval cyklisty a později odvážné jezdce na motocyklech. Motorkám nakonec zcela propadl, dokonce tvrdil, že je to možná tím, že jsou ženského rodu. Velmi zajímavé a málo známé jsou obrazy inspirované romány Julese Verna nebo malby inklinující k surrealismu. Láskám a portrétům přátel je věnována závěrečná část výstavy.

Lhoták si vedl pečlivý soupis všech svých obrazů. Seznam se zastavil v roce 1984 a končil úctyhodným položkovým číslem 2053. Z tohoto počtu je na výstavě 120 obrazů. Jde sice o zlomek z Lhotákova díla, přesto nabídne divákům pochopení toho, čím autor originálně přispěl do české moderní malby.

K evokování malířské básnivosti a citové nálady mu stačilo často velmi málo. Na výstavě je třeba prázdná krajina oživená jen malou vlaječkou. Přesto se na ni lze dívat desítky minut, protože je těžké odtrhnout od té nádhery oči.

Lhoták je divácky atraktivní i tím, že nemá rád, jako jiní malíři, uzavřené kompozice, které sledujícího nepustí za rám malby. Část jeho postav je na obrazech zachycena zezadu, takže pokud divák stojí vedle nich, má pocit, že je přímo součástí dějové scény. Lze třeba lehce fouknout do vlasů krásným dívkám, které na obraze stojí v popředí a jsou k divákovi obráceny zády.

Lhotákova otevřená kompozice také dovoluje, aby se divák prošel jeho nostalgickou pražskou periferií nebo krajinou s létajícími balóny a opuštěnými motocykly. V uspěchané době je každá taková malba zázrakem. Svým klidem, svou básnivostí i estetickou čistotou.

Přečteno: 5460x | Sdílet

zdroj: www.novinky.cz